neděle 9. prosince 2012
neděle 4. prosince 2011
Výroba paraboly 2m
Před časem jsem se rozhodl vyrobit parabolu o průměru dva metry.
Jelikož jsem nikdy žádnou nevyráběl, hledal jsem inspiraci na internetu.
Ale všechny konstrukce, které jsem našel, mi připadaly hrozně masivní na
tak malou anténu.
Od Zdenka DFC a dalších jsem opsal vzorečky, nacpal je do tabulkového procesoru.
Rozměry, které na mě vypadly, jsem přenesl na dřevotřískovou desku.
Po 5cm jsem do desky zavrtal šrouby a měl jsem šablonu na výrobu.
Ve firmě Alfun v Radonicích jsem zakoupil hliníkové pásky 5x20 mm
jeden metr dlouhé. Na první kus jsem nakreslil po 5cm rysky.
Připomněl jsem si své topenářské začátky a ve svěráku začal po 5cm ohýbat.
Průběžně jsem kontroloval tvar dle šablony. No byla to pěkná otrava.
Poté, co jsem měl první kousek, vše se velice zjednodušilo.
Další ramena šly mnohem lépe. Svěrkou jsem spojil nový plocháč s již
vytvarovaným. Do svěráku jsem upnul z této dvojice pouze nový a
ohýbal, dokud se ohyb neshodoval se vzorkem. Potom jsem udělal
drobné korektury dle šablony a bylo hotovo.
Dále bylo třeba vymyslet střed paraboly. Na soustruhu jsem vytočil dvě kolečka
z tvrzeného hliníku, tloušťka materiálu byla 5mm.
Průměr 180mm s otvorem ve středu o průměru 20mm pro držák ozařovače.
Těmito dvěma kolečky jsou staženy jednotlivá ramena paraboly.
Soustruh není podmínkou,bez problému by šlo destičku vyrobit jako mnoho úhelník
za pomoci pilky.
Skrz sešroubované destičky jsou protaženy šrouby od držáku, který parabolu
drží na stožáru.
Kolem celé paraboly jsem na konce ramen přišrouboval plocháč 20x2mm a
mohl jsem přistoupit k výpletu. Svařované pozinkované pletivo s okem 5x5mm
jsem zakoupil ve Feroně. Díky rozměru pletiva 1m jsem neměl žádné zbytky.
Vystřižené výseče jsem pomocí vázacího drátu „přišil“ ke konstrukci.
Obšívání mi trvalo několik dní. Byla to nejhorší práce na parabole.
Měl jsem prsty popíchané od pletiva a stále jsem vzpomínal na švadlenky
ve středověku, které šily drátěné košile. Chuděrky! :-))
Dneska vidím, že jsem montáž pletiva dělal zbytečně pevně.
Ale zato v silných Krkonošských větrech parabola odolává bez problémů.
Držák ozařovače jsem udělal ze silnostěnné hliníkové trubky. Trubka je vyhnutá tak,
aby ozařovač byl v ose. V Krkonoších se ukázalo, že při silnějším větru se ozařovač
houpe. Pomocí dvou silonových šňůr se vše vyřešilo.
Anténa se podařila, slouží bez závad.
73 Emil
sobota 26. listopadu 2011
Začátek
Je 24.11.2011 a já na popud kamarádů se pokusím založit svou vlastní stránku.
Nikdy jsem to nedělal, ale vždy je něco poprvé. Tak prosím o velkou dávku tolerance.
Jmenuji se Emil Slabý a narodil jsem se v Praze 11.11.1957
Mé začátky byly poznamenány četbou knih o vynálezech žárovky,telefonu, telegrafu, rádia a spoustě dalších zajímavých věcech a lidech. Díky tomu, že rodiče přežili tahání drátů pro zvonky a vojenské telefony, kterými jsem se pokoušel propojit všechny místnosti po celém domku, kde jsme bydleli, propadl jsem těmto věcem úplně. Ve škole jsem začal chodit do kroužku radia vedeného sousedem panem Horalíkem, který dělal palubního telegrafistu v letadle. Díky známosti mého otce s panem Gustavem Švandou OK1CS,jsem se dostal ke členství v radioklubu OK1KSD a opravdovému radioamatérství. Že se to stalo, jsem opravdu rád!
V radioklubu pod vedením pánů: Švandy OK1CS, Jaromíra Tomana OK1DOI, pana Waldemara Pirkla OK1DWP a dalších jsem se naučil začátky morseovky. To bylo každé pondělí a středu odpoledne.
Po roce snažení jsem začal pronikat do druhé party lidí, která se scházela v klubu po večerech. Tam jsem se potkal s dalšími osobnostmi jako byl Karel Filip OK1ANQ a jeho bratr Petr Filip, oba dva studnice moudrosti.
Miloš Kasalický OK1DKM zvaný "Mlhoš" dle písně pana Mládka, Franta OK1WGG, Jarda Sapík, Petr Slezák a spousta dalších.
Jako další "mládežník" se objevil Martin Chrtek, nyní OK1DUS. Do radioklubu začal chodit Ivo Ševčík OK1DSI, dle jeho zahradnické záliby zvaný strýc "mičurinec" nyní OK1SI, Mirek Sedlák OK1SBB zvaný měchuřina, dle jeho krásně modelovaného bříška, nyní OK1OX, Lída OK1PGN, dále Jirka Kotlář OK1DKJ, Julek Ouřeník OK1FSD zvaný "pneuš" dle jeho zaměstnání v pneuservisu, nyní OK1SP, jeho malý synek Petr,
který díky svému extrémnínu nadání brzy OL1BVR, OK1PRR a nyní OK1RP, Karel OK1HCG, Pepa OK1USI,
Do klubu začaly docházet i další amatéři - Jarda OK1RD, Martin OK1RR, Vláďa OK1VPZ, Mirek OK1DOM a jiní známí amatéři. To byly "zlaté časy" radioklubu, i moje. Všem zúčastněným za ně děkuji!
Trochu jsem si odskočil, tak se vrátím ke své osobě. Nejdříve jsem získal posluchačské číslo, dále oprávnění radiového operátora a následně v roce 1979 koncesi OK1DLG, po dvaceti letech jsem získal značku po svém učiteli z radioklubu, OK1CS.
Následovaly horší léta radioamatéření. Radioklub přišel o prostory, všichni jsme se vrhli na podnikání, nebo jinak začali bojovat s kapitalismem. Pořídil jsem si děti, motorku, a jiné s radioamatérstvím neslučitelné věci.
Miloš OK1DKM začal jezdit s klukama z OK1KIK, kam postupně nalákal Pepu OK1USI a po delší době i mě a Jirku OK1DKJ. Budiž mu za to dík!
Poprvé jsem se účastnil nějakého prvního subregionálu. Byl to zážitek! Jel jsem poprvé na sněžném skůtru, byla mi strašná zima, neboť jsem jel v naprosto nedostatečném oblečení. Nahoře mě čekali Michal OK1MTZ, Roman OK1XXT nyní OK1RT, Zdenek OK1XXZ, Jirka OK1XJK a Josef OK1ES, který tam byl také zrovna na návštěvě.Čuměl jsem na všechno jako tele na nová vrata. V takových podmínkách jsem ještě nevysílal. Dva metry sněhu a což teprve mikrovlny, o kterých jsem doposud jenom slyšel. V KSD byla vrcholem techniky sedmdesátka.
Poprvé jsem z blízka viděl ozařovač a nějaké divné placaté trubky, světe div se, kterými prý lezou vlny.
Když jsem se Josefa OK1ES ptal, na co to tam u té paraboly má, bylo mi řečeno, ať to neřeším, že bych to stejně nepochopil! :-) Měl pravdu!
Vždy mi připadlo obsluhovat dvoumetr a sedmdesátku. Jednou byl potřeba telegrafista na 23cm, tak mi bylo dovoleno se zblízka podívat na kratší vlnky.
Byla to velmi zajímavá zkušenost a natruc Josefovi 1ES jsem se o tyto pavlny,jak jsem je doposud nazýval, začal zajímat.
Koupil jsem si stavebnici transvertoru od DB6NT a poprvé se tak setkal s mrňavými součástkami SMD.
Mirek 1OX a Jirka 1DKJ mi dali krátké školení. Na druhého jmenovaného pak zbylo, to po mě opravit.
Ten vám křičel! hihi Ale nakonec to zvládl kluk jeden šikovná. Ne nadarmo vyštudoval za peníze dělnické třídy. Tak má co vracet! hihi Pak jsem začal tvořit různé PA, sekvencery a vše co, je k tomu třeba.
První pokusy jsem konal s anténou od Miloše 1DKM, což byly soufázové dipoly. Slyšel jsem majáky a o provozním aktivu blízké stanice, to bylo radosti. Další pokusy jsem páchal s metrovou parabolou a smyčkovým ozařovačem. To jsem byl již z Prahy schopen se dovolat kolem 100km. S jídlem roste chuť, tak jsem se vrhnul na výrobu dvoumetrové paraboly. Po opuštění dvou špatných vývojových směrů, jsem našel ten správný, který mě ukojil a parabola byla na světě. To již bylo jiné kafe. Téměř běžně Giorgio IK3GHY, IZ4BEH, IK3COJ, HA8V, DL4DTU a další. Tím jsem byl ztracený! Celé zařízení jsem odvezl do Krkonoš a začal jsem závodit za OL4K, závodní značkou OK1KIK.
Protože mi vše pracovalo jak mělo a já se cítil nevyužitý, jal jsem se laškovat s myšlenkou na EME. Neustále jsem se hrabal ve stránkách všech možných EME stanic a hledal inspiraci. Po burzách jsem začal nakupovat rotátory, kablíky, relátka a další věci, co by se mohly hodit. Sysel je proti mě břídil. Po velkých duševních mukách vě mě vyhrál ten odvážnější, já se zmocnil přímočaré pily a po drobných přípravách se jal tvořit díru 30x30 cm pro stožár. Počasí se mnou laškovalo, jak jsem se objevil na střeše, začalo pršet. Zalezl jsem, přestalo a tak se to opakovalo několikrát.
Zvítězil jsem! Díra byla. Manželka lomila rukama, děti plakaly, sousedi se křižovali, no prostě pohoda. :-)
Vyvláčel jsem na střechu dvě kostky stožáru z udatného sovětského lokátoru a vetknul je do střechy.
Ucpal jsem provizorně díry kolem stožáru a s pocitem dobře vykonané práce šel hajat.
Druhý den jsem si namastil svaly, popadl udatný rotátor z výše zmiňovaného lokátoru a vyvláčel ho do hamshacku, který se nachází v podkroví. Tam jsem to děcko rozebral, vyrval z jeho útrob nádherné soustrojí se třemi selsiny (či jak se to píše) a místo toho tam nacpal držáček s encodérem na snímání polohy.
Sešroubovat, vyvláčet na půdu a tam skrz střešní okno a namontovat na stožár. No přesto, že to bylo sotva
metr, tak jsem si několikrát cvrnknul do textilu. hi Dodatečně, když sem si uvědomil, co všechno se mohlo stát, no raději nemyslet. Jak říká měchuřina OK1OX "čím blbější sedlák, tím větší brambory". Zase měl pravdu. hihi
Ale tím vším to jenom začalo.
Jako první variantu jsem zvolil duralovou trubku průměr 80mm asi dva metry dlouhou, která byla uchycena na rotátor azimutu, na kterou jsem přidělal rotátor určený pro elevaci. Jedna nevýhoda byla, že těžiště nebylo v prostředku a druhá, rotátor byl moc rychlý a jeho střídavý motor nešel zpomalit bez použití měniče kmitočtu. Toto řešení by bylo elegantní, ale dost drahé. Proto jsem všechno zahodil a přímo na rotátor azimutu udělal ložisko, na něj vytvořil konstrukci pro upevnění paraboly a na elevaci si nechal poslat pohon zvaný Super Jack určený pro natáčení parabol za družicemi. Toto řešení se jeví jako nejlepší. Ve volných chvilkách jsem letoval předzesilovač od G4DDK, jehož stavebnici jsem si zakoupil. Také jsem se učil ovládat flex radio 1500, které jsem zakoupil u DD Amtek. Nakonfigurovat vše tak, aby to spolupracovalo s WSJT pomocí různých virtuálních kabelů a nulových modemů mě stálo spoutu hodin života. Ještě, že se rád chechtám, protože prý smích prodlužuje život, tak se to snad kompenzovalo.:-))
Marek OK2DL mi přenechal parabolu 3m, od Zdenka OK1DFC jsem zakoupil ozařovač septum feed a během několika měsíců jsem vše smontoval dohromady. Pak jsem ještě dost dlouhou dobu bojoval se sestavou předzesilovač, relé, sekvencer. Při tomto souboji jsem odpravil dva předzesilovače, které mi Marek 2DL naštěstí opravil. Ještě jednou děkuji! Příčinu jsem posléze odhalil, bylo to relátko, které mi nějaký německý soudruh prodal jako nejlepší, ale opak byl pravdou. Dělalo si, co chtělo. Třikrát sepnulo, po čtvrté se loudalo a já si zavysílaĺ do LNA. Krásně letělo do dálky. :-) Jirkovi OK1DKJ moc děkuji za konzultace a pomoc v mém souboji s technikou.
Jak se zpívá v písni: "byl to ten krásný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud..."
Tak můj krásný den nastal 15.09.2011, kdy jsem učinil první krásné EME QSO s Howardem G4CCH. Ponejprv JT65C a hned potom CW.
Následovaly stanice DF3RU cw qso, OK1KIR jt65c i cw, OK2DL jt65c i cw, OZ4MM cw, N2UZ cw, OK1DFC jt65c i cw, N4PZ cw, PA3FBX jt65c, první desítku uzavřel VA7MM jt65c. Další krásná spojení hned následovala. Byl jsem zcela ukojen a šťasten.
Na to, že jsem původně chtěl napsat, jak se jmenuji a kde bydlím, jsem se vykecal docela dost.
Všem, kteří dočetli až sem, se omlouvám za prožité utrpení.
Se všemi se těším na spojení na 23cm a odrazem od měsíce nejvíc.
73 Emil
Nikdy jsem to nedělal, ale vždy je něco poprvé. Tak prosím o velkou dávku tolerance.
Jmenuji se Emil Slabý a narodil jsem se v Praze 11.11.1957
Mé začátky byly poznamenány četbou knih o vynálezech žárovky,telefonu, telegrafu, rádia a spoustě dalších zajímavých věcech a lidech. Díky tomu, že rodiče přežili tahání drátů pro zvonky a vojenské telefony, kterými jsem se pokoušel propojit všechny místnosti po celém domku, kde jsme bydleli, propadl jsem těmto věcem úplně. Ve škole jsem začal chodit do kroužku radia vedeného sousedem panem Horalíkem, který dělal palubního telegrafistu v letadle. Díky známosti mého otce s panem Gustavem Švandou OK1CS,jsem se dostal ke členství v radioklubu OK1KSD a opravdovému radioamatérství. Že se to stalo, jsem opravdu rád!
V radioklubu pod vedením pánů: Švandy OK1CS, Jaromíra Tomana OK1DOI, pana Waldemara Pirkla OK1DWP a dalších jsem se naučil začátky morseovky. To bylo každé pondělí a středu odpoledne.
Po roce snažení jsem začal pronikat do druhé party lidí, která se scházela v klubu po večerech. Tam jsem se potkal s dalšími osobnostmi jako byl Karel Filip OK1ANQ a jeho bratr Petr Filip, oba dva studnice moudrosti.
Miloš Kasalický OK1DKM zvaný "Mlhoš" dle písně pana Mládka, Franta OK1WGG, Jarda Sapík, Petr Slezák a spousta dalších.
Jako další "mládežník" se objevil Martin Chrtek, nyní OK1DUS. Do radioklubu začal chodit Ivo Ševčík OK1DSI, dle jeho zahradnické záliby zvaný strýc "mičurinec" nyní OK1SI, Mirek Sedlák OK1SBB zvaný měchuřina, dle jeho krásně modelovaného bříška, nyní OK1OX, Lída OK1PGN, dále Jirka Kotlář OK1DKJ, Julek Ouřeník OK1FSD zvaný "pneuš" dle jeho zaměstnání v pneuservisu, nyní OK1SP, jeho malý synek Petr,
který díky svému extrémnínu nadání brzy OL1BVR, OK1PRR a nyní OK1RP, Karel OK1HCG, Pepa OK1USI,
Do klubu začaly docházet i další amatéři - Jarda OK1RD, Martin OK1RR, Vláďa OK1VPZ, Mirek OK1DOM a jiní známí amatéři. To byly "zlaté časy" radioklubu, i moje. Všem zúčastněným za ně děkuji!
Trochu jsem si odskočil, tak se vrátím ke své osobě. Nejdříve jsem získal posluchačské číslo, dále oprávnění radiového operátora a následně v roce 1979 koncesi OK1DLG, po dvaceti letech jsem získal značku po svém učiteli z radioklubu, OK1CS.
Následovaly horší léta radioamatéření. Radioklub přišel o prostory, všichni jsme se vrhli na podnikání, nebo jinak začali bojovat s kapitalismem. Pořídil jsem si děti, motorku, a jiné s radioamatérstvím neslučitelné věci.
Miloš OK1DKM začal jezdit s klukama z OK1KIK, kam postupně nalákal Pepu OK1USI a po delší době i mě a Jirku OK1DKJ. Budiž mu za to dík!
Poprvé jsem se účastnil nějakého prvního subregionálu. Byl to zážitek! Jel jsem poprvé na sněžném skůtru, byla mi strašná zima, neboť jsem jel v naprosto nedostatečném oblečení. Nahoře mě čekali Michal OK1MTZ, Roman OK1XXT nyní OK1RT, Zdenek OK1XXZ, Jirka OK1XJK a Josef OK1ES, který tam byl také zrovna na návštěvě.Čuměl jsem na všechno jako tele na nová vrata. V takových podmínkách jsem ještě nevysílal. Dva metry sněhu a což teprve mikrovlny, o kterých jsem doposud jenom slyšel. V KSD byla vrcholem techniky sedmdesátka.
Poprvé jsem z blízka viděl ozařovač a nějaké divné placaté trubky, světe div se, kterými prý lezou vlny.
Když jsem se Josefa OK1ES ptal, na co to tam u té paraboly má, bylo mi řečeno, ať to neřeším, že bych to stejně nepochopil! :-) Měl pravdu!
Vždy mi připadlo obsluhovat dvoumetr a sedmdesátku. Jednou byl potřeba telegrafista na 23cm, tak mi bylo dovoleno se zblízka podívat na kratší vlnky.
Byla to velmi zajímavá zkušenost a natruc Josefovi 1ES jsem se o tyto pavlny,jak jsem je doposud nazýval, začal zajímat.
Koupil jsem si stavebnici transvertoru od DB6NT a poprvé se tak setkal s mrňavými součástkami SMD.
Mirek 1OX a Jirka 1DKJ mi dali krátké školení. Na druhého jmenovaného pak zbylo, to po mě opravit.
Ten vám křičel! hihi Ale nakonec to zvládl kluk jeden šikovná. Ne nadarmo vyštudoval za peníze dělnické třídy. Tak má co vracet! hihi Pak jsem začal tvořit různé PA, sekvencery a vše co, je k tomu třeba.
První pokusy jsem konal s anténou od Miloše 1DKM, což byly soufázové dipoly. Slyšel jsem majáky a o provozním aktivu blízké stanice, to bylo radosti. Další pokusy jsem páchal s metrovou parabolou a smyčkovým ozařovačem. To jsem byl již z Prahy schopen se dovolat kolem 100km. S jídlem roste chuť, tak jsem se vrhnul na výrobu dvoumetrové paraboly. Po opuštění dvou špatných vývojových směrů, jsem našel ten správný, který mě ukojil a parabola byla na světě. To již bylo jiné kafe. Téměř běžně Giorgio IK3GHY, IZ4BEH, IK3COJ, HA8V, DL4DTU a další. Tím jsem byl ztracený! Celé zařízení jsem odvezl do Krkonoš a začal jsem závodit za OL4K, závodní značkou OK1KIK.
Protože mi vše pracovalo jak mělo a já se cítil nevyužitý, jal jsem se laškovat s myšlenkou na EME. Neustále jsem se hrabal ve stránkách všech možných EME stanic a hledal inspiraci. Po burzách jsem začal nakupovat rotátory, kablíky, relátka a další věci, co by se mohly hodit. Sysel je proti mě břídil. Po velkých duševních mukách vě mě vyhrál ten odvážnější, já se zmocnil přímočaré pily a po drobných přípravách se jal tvořit díru 30x30 cm pro stožár. Počasí se mnou laškovalo, jak jsem se objevil na střeše, začalo pršet. Zalezl jsem, přestalo a tak se to opakovalo několikrát.
Zvítězil jsem! Díra byla. Manželka lomila rukama, děti plakaly, sousedi se křižovali, no prostě pohoda. :-)
Vyvláčel jsem na střechu dvě kostky stožáru z udatného sovětského lokátoru a vetknul je do střechy.
Ucpal jsem provizorně díry kolem stožáru a s pocitem dobře vykonané práce šel hajat.
Druhý den jsem si namastil svaly, popadl udatný rotátor z výše zmiňovaného lokátoru a vyvláčel ho do hamshacku, který se nachází v podkroví. Tam jsem to děcko rozebral, vyrval z jeho útrob nádherné soustrojí se třemi selsiny (či jak se to píše) a místo toho tam nacpal držáček s encodérem na snímání polohy.
Sešroubovat, vyvláčet na půdu a tam skrz střešní okno a namontovat na stožár. No přesto, že to bylo sotva
metr, tak jsem si několikrát cvrnknul do textilu. hi Dodatečně, když sem si uvědomil, co všechno se mohlo stát, no raději nemyslet. Jak říká měchuřina OK1OX "čím blbější sedlák, tím větší brambory". Zase měl pravdu. hihi
Ale tím vším to jenom začalo.
Jako první variantu jsem zvolil duralovou trubku průměr 80mm asi dva metry dlouhou, která byla uchycena na rotátor azimutu, na kterou jsem přidělal rotátor určený pro elevaci. Jedna nevýhoda byla, že těžiště nebylo v prostředku a druhá, rotátor byl moc rychlý a jeho střídavý motor nešel zpomalit bez použití měniče kmitočtu. Toto řešení by bylo elegantní, ale dost drahé. Proto jsem všechno zahodil a přímo na rotátor azimutu udělal ložisko, na něj vytvořil konstrukci pro upevnění paraboly a na elevaci si nechal poslat pohon zvaný Super Jack určený pro natáčení parabol za družicemi. Toto řešení se jeví jako nejlepší. Ve volných chvilkách jsem letoval předzesilovač od G4DDK, jehož stavebnici jsem si zakoupil. Také jsem se učil ovládat flex radio 1500, které jsem zakoupil u DD Amtek. Nakonfigurovat vše tak, aby to spolupracovalo s WSJT pomocí různých virtuálních kabelů a nulových modemů mě stálo spoutu hodin života. Ještě, že se rád chechtám, protože prý smích prodlužuje život, tak se to snad kompenzovalo.:-))
Marek OK2DL mi přenechal parabolu 3m, od Zdenka OK1DFC jsem zakoupil ozařovač septum feed a během několika měsíců jsem vše smontoval dohromady. Pak jsem ještě dost dlouhou dobu bojoval se sestavou předzesilovač, relé, sekvencer. Při tomto souboji jsem odpravil dva předzesilovače, které mi Marek 2DL naštěstí opravil. Ještě jednou děkuji! Příčinu jsem posléze odhalil, bylo to relátko, které mi nějaký německý soudruh prodal jako nejlepší, ale opak byl pravdou. Dělalo si, co chtělo. Třikrát sepnulo, po čtvrté se loudalo a já si zavysílaĺ do LNA. Krásně letělo do dálky. :-) Jirkovi OK1DKJ moc děkuji za konzultace a pomoc v mém souboji s technikou.
Jak se zpívá v písni: "byl to ten krásný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud..."
Tak můj krásný den nastal 15.09.2011, kdy jsem učinil první krásné EME QSO s Howardem G4CCH. Ponejprv JT65C a hned potom CW.
Následovaly stanice DF3RU cw qso, OK1KIR jt65c i cw, OK2DL jt65c i cw, OZ4MM cw, N2UZ cw, OK1DFC jt65c i cw, N4PZ cw, PA3FBX jt65c, první desítku uzavřel VA7MM jt65c. Další krásná spojení hned následovala. Byl jsem zcela ukojen a šťasten.
Na to, že jsem původně chtěl napsat, jak se jmenuji a kde bydlím, jsem se vykecal docela dost.
Všem, kteří dočetli až sem, se omlouvám za prožité utrpení.
Se všemi se těším na spojení na 23cm a odrazem od měsíce nejvíc.
73 Emil
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)